O klidu mysli

Může se zdát, že ustálený klid, který není ovlivněný zmatky naší doby, nelze nalézt. Přesto jej někteří nalezli. Existuje dostatek důkazů, že pátrání po vnitřním míru není beznadějné. Ale tohoto klidu nelze dosáhnout za jediný den. Zatímco ke vzrušení vede rychlá cesta, ke klidu žádná rychlá cesta není. Abychom jej získali, musíme pro něj pracovat, překážkami stojícími v cestě se musíme probojovat. Klid je nejdůležitější vlastnost, o kterou máme usilovat. Nejedná se o vynucený klid uložený zvenčí, který je náchylný k selhání, není to potlačení citů na povrchu, zatímco jim je dovoleno zuřit uvnitř.

Je snadné dosáhnout určitého druhu umělého klidu, když sedíme v pohodném křesle a čteme knihu o filozofii, avšak zkouškou je zůstat klidný uprostřed provokací a nebezpečí. Každý byl někdy na okamžik vtažen do mírem naplněného vakua, které vzniká, jakmile náhle pomine velký strach nebo je náhle uspokojena velká touha. Okamžiky, kdy na člověka padne náhlý klid, je nutno pečlivě opatrovat. Je-li s nimi nakládáno s vlídností a úctou, rozvinou se, prodlouží a přemění v požehnání. Ti, kdo nejsou dostatečně vnímaví svou povahou a vývojem, nebudou schopni pocítit toto blahodárné ticho.

Klid pomáhá člověku dosáhnout sebevlády, bez které je naplněn napětím. To pochází z ega a brání mu reagovat na intuitivní pocity a intuitivní myšlenky. Vnitřní práce každého hledajícího by měla být započata pěstováním klidu a mírumilovného temperamentu. Jeho cílem by měl být stav trvalého vnitřního klidu a naučit se nedovolit sebemenšímu závanu emoce nebo vzrušení vášně, aby ho o něj připravily. Tento vznešený klid odhaluje veliké rezervy, které se za ním skrývají. Jakmile je dosaženo vznešené rovnováhy mysli, pak je dalším požadavkem nedovolit ničemu, aby narušilo jeho vyrovnanost.

Hledání hlubšího klidu, který je obvykle zažíván jen příležitostně, je pro hledajícího důležité. Měl by pěstovat plynulý klid za každých okolností tak dlouho, dokud jeho emoce nebudou nikdy vyvedeny z míry. Musí cvičit neměnný klid a halit se do jeho ochranné moci. Udržet se vnitřně klidným a přesto neodmítat projevy sympatie k druhým a zájem o ně, je dalším aktem vyrovnání, který se časem naučí. Postupně si zvykne aplikovat tento vyrovnaný a klidný postoj na všechny problémy a to ho přivede k rychlejšímu a lepšímu řešení. Přes tento neporušitelný vnitřní klid zůstává hledající dostatečně vnímavý, aby mohl zaregistrovat nálady a pocity všech, kdo kříží jeho cestu.

Hledající si musí nalézt ve svém nitru střed a rozhodnout se udržovat jej nedotčený vůči všem změnám, obavám a vyrušováním zevního světa. Jeho ideálem bude zcela vyrovnaně přijímat události příjemné i nepříjemné. Ví, že potíže mohou přijít, protože takový je lidský život. Je však rozhodnut, že jim nedovolí, aby narušily tento jeho vnitřní svatostánek, a že je bude mentálně udržovat v patřičné vzdálenosti. Hledající se učí a cvičí, jak pod duševním napětím vyciťovat mír. Během hodin kontemplace si vypracoval jasný moudrý postoj k životu a lidem, takže žádná situace, která může nastat, jeho život nenaruší.

Okamžiky klidu mohou začít do žákova života vstupovat častěji. Má je přijímat vděčně a reagovat na ně moudře a citlivě. Jakmile se silně projeví pocity míru, měl by se jim zcela oddat a odsunout stranou vše ostatní. Neboť ty mu přinesou něco, co je v nich skryto, co je ještě hodnotnější. Vyrovnanost může být dosažena, jen když je pěstován neochvějný klid. Okamžiky, kdy neexistuje negace a vnitřní mír je živý, nemohou být nazvány jinak než nádherné a dokonalé. Nechť mysl nalezne svůj odpočinek v tomto nádherném a žádoucím klidu. Mír mysli přivádí myšlenky pod dostatečnou kontrolu tak, aby mu bylo umožněno odmítnout rozrušení a zachovat citlivost. Posvátné ticho za myšlenkami se stane středem.

Žádná událost není tak důležitá, abychom se kvůli ní nechali vyhnat ze svého vnitřního míru a mentálního klidu. Přijímejte své zkušenosti s takovou dávkou vyrovnanosti, jaké jen jste schopni. Klidný vyrovnaný život nepodléhá citovým krizím. Takový klid a tak uspokojivou rovnováhu lze udržet jen tehdy, když neočekáváme příliš mnoho od ostatních, nežádáme příliš mnoho od života a nejsme příliš úzkostliví kvůli maličkostem. Zkušenost nás naučí ukáznit své vlastní citové reakce na každou situaci, ať je sebevíce provokující nebo dráždící. Když stojíme před nějakým zmatkem, musíme si připomenout, že máme zůstat klidní. Nastanou-li nesnáze, je třeba uchýlit se nejprve do Prázdnoty a pak teprve učinit, co nám doporučuje rozum a praktičnost.

Vnitřní klid má být cvičen těmi, kdo se chtějí stát filozofy a je vyhledáván těmi, kteří se uchylují do ústraní s cílem poznat sebe sama. Stejně hodnotný je i pro ty ostatní, kteří musí nutně setrvat ve světě a pracovat v něm. Protože urovnává jejich cestu zklidněním jejich chování a počet těžkostí se sníží tím, že budou obdařeni jasnějším rozhledem. I pro ně může být tento klid obranou proti zatrpklosti, zárukou humoru a míru. Mysl očištěná od přání se může snadno zklidnit. Ten, kdo dosahuje tohoto nádherného klidu, je zbaven utrpení zmařených přání, je vyléčen z ran hořkých vzpomínek a osvobozen od břemen pozemských zápasů. Nalezl transcendentální jedinečnost mysli.

Pěstujte klid a snažte se, aby rovnováha vaší mysli nebyla porušena. Držte se klidu za všech okolností, dokud se nestane vaší trvalou vlastností. Pokud vás některá kritická situace rozhodí, tak se pokuste nejprve obnovit vnitřní klid a teprve potom se zabývejte jejím řešením. V tichu nalezneme také dokonalý úkryt před stísněností, kterou přináší přítomnost mnoha lidí. Jak utišující pro nervy, jak hojivý pro unavenou mysl je tento naprostý klid. Když nás tento mír zahalí, spontánně v nás dojde k rovnováze mezi citem a myšlenkou. Velký klid absorbuje vášně, negativní emoce a úzkosti, a tak způsobuje, že všechny zmizí. Veškerý spěch, zmatek a přílišné zaujetí zevními věcmi brání vzniku intuitivního života.

Vnitřní mír je možné udržet pouze tehdy, jakmile v mysli nechová žádné starosti. Jakákoli práce bude prováděna lépe v atmosféře klidu, než když bude vykonávána v atmosféře úzkosti. Dosažení vnitřního míru ho nezbaví zevních konfliktů, ale snižuje pravděpodobnost jejich vzniku. Vytvoří v sobě tajemný nezranitelný střed, kterého se nemohou dotknout bolesti ani radosti světa. Zde nalezne inspiraci pro takové různorodé vlastnosti, jakými jsou odvaha a laskavost, vyrovnanost a čestnost. Je snadné tento hluboký bezedný klid nesprávně pochopit a pohlížet na něj jako na chladný, necitelný, neosobní a odtažitý postoj. Ve skutečnosti se však jedná o krásný, laskavý a moudrý cit. Tohoto stavu mysli lze dosáhnout usměrňovaným životem, pročištěním citů a prováděním mystických cvičení.

Myslete na Nadjá jako na stále se prohlubující klid. Čím více se přibližujeme zdroji svého bytí, tím více se vzdalujeme od depresí a zoufalství. U člověka, který je zakotven v Nadjá, se klid stane jeho přirozeným postojem. Je to klid tak naprostý, že nás pozvedne mimo svět. Klidná mysl snadněji pochopí pravdu jakékoli situace, do které je osobně zapletena. Udržet si odstup od svých problémů je nezbytné k tomu, abychom se jimi mohli zabývat účinněji. Filozofický výcvik nám pomůže udržet se v klidu nejen v příjemných situacích, ale také v dobách utrpení. Přináší více míru a větší osvobození od vášní. Filozofie nás učí přijímat s klidem jak potíže, tak i radosti. Jejím prvním plodem je, že vneseme klid duše do činnosti těla. Uvnitř mysli pravého filozofa vládne klid.

Klid přichází částečně z dobrovolně přijaté kázně myšlenek a citů během denní činnosti, částečně z cvičení meditace a částečně ze znalosti Světové Ideje a hluboké důvěry ve Světovou Mysl, která ji stvořila. Vnitřní mír je jedním z výsledků vnitřního sebeovládání. Nenechte se vyprovokovat ke spěchu, pěstujte neuspěchaný přístup a váš klid může být uchován i během vykonávání jakékoli zevní činnosti. Nakonec po mnoha zkušenostech pochopíme, že mír musí nahradit vášeň, pravda musí vytlačit faleš a skutečnost musí prozářit iluzi, která ji zakrývá. Ten, kdo žije na vyšších úrovních svého bytí, obdrží nádherný klid jako část své odměny. Pěstování tohoto klidu připravuje cestu ke vstupu na tuto úroveň. Klid přichází snadno k člověku, který skutečně důvěřuje vyšší Síle.

Získat nadvládu nad nepříznivým okolím, ze kterého nelze uniknout, je možné jedině přenesením plné pozornosti na zářivou Sílu ve svém nitru. Jakmile si osvojíme umění zde setrvávat, tak nalezneme mír. Když člověk ví, že Skutečnost stále je a že všichni se do ní vrací, protože není kam jinam jít, pak ustane ve svém strašlivém spěchu a začne brát události klidněji. Pokud člověk není schopen žít v míru sám se sebou, potud nebude schopen žít v míru s ostatními lidmi. Žít míruplný život je možné pouze s mírem naplněnou myslí. Ten, kdo má dostatek inteligence, úctyplné oddanosti a je-li osobně pročištěn, může doufat, že jednoho dne vstoupí do oné zkušenosti, kdy bude obklopen božským mystériem a okouzlen božským mírem.

Paul Brunton: ,, Dříve než Nadjá může s vámi setrvat, musejí být city uvedeny do stavu klidu, myšlenky musejí být obráceny do nitra a tam soustředěny. Jinak vaše pozornost bude poutána zevními problémy. To vše často zahrnuje osvobození od silných přání a smyslových vášní. Tato vnitřní práce vede hledajícího – jestliže je ochoten jít tak daleko – hlouběji do vlastního nitra. Co tam nalezne, jestliže jeho úsilí je úspěšné? Nádherný klid, nadpozemský pocit, že se přenesl na jinou úroveň bytí, užší spojení s duchovností. Je pravda, že na nejhlubších úrovních se práce intelektu zastaví. To však je jen dočasný stav.“