Anonymní dopis mého života a hned takhle

V prvním lednovém týdnu jsem ve svojí poštovní schránce našel dopis, na němž nebyl uveden odesilatel. Uvnitř jsem našel útlý sešitek, velikosti standardní dopisní obálky. Modré desky, do nichž byl svázán text, obnášejí osm listů. Kdosi vyfotografoval Sri Brahmama při jeho poslední pražské návštěvě v srpnu minulého roku, na začátku té miniknížečky, před textem, se tedy setkávám s Mistrovým pohledem. Po ty tři uplynulé roky kdy nás Brahmam navštívil, jsem ho fotografoval, natáčel jeho satsangy na video a tak jsem měl to štěstí trávit v jeho blízkosti hodně času. Natočené materiály jsem pak digitálně zpracovával a dával dál. Říkám to proto, že jsem tak měl vlastně možnost pořád znovu Brahmama slyšet a vidět a všechny jeho promluvy jsem tedy zažíval opakovaně. Snad právě proto, když jsem se ponořil do textu toho pečlivě svázaného modrého sešitku jsem pochopil, že promluva, kterou ten neznámý odesílatel vybral je tím jediným, co teď opravdu potřebuji. Jedná se o esenci Maharišiho nauky, protože Sri Brahmam je jeho žákem. Připutovalo to ke mně jako zázrak, v tu nejvhodnější chvíli, ale co v tomhle životě zázrakem není. Chci poděkovat anonymovi který ten sličný sešitek vytvořil a zmíněný text přikládám. Myslím, že může být k užitku i někomu dalšímu, kdo si ho tu přečte, případně se do něj trochu (nebo i víc) zahloubá. Josef Šťastný.

Srdce je já Nalevo máme srdce – orgán, ale to není srdce. To srdce je vpravo. Ale i tu pravou stranu vytváříme myslí. Je to jenom kvůli cvičení. To srdce je všude. Mluva mezi dvěma Srdci je opravdové ticho. Srdce nemá žádné myšlenky. Ono pomáhá s myšlením a mluvením. Srdce spolu vždycky hovoří. Skutečná řeč je Ticho. Mluvení v sobě obsahuje spousty nápadů. Při mluvení vytváříme více či méně myšlenek. Mluvení vytváří protiklady jako láska a nenávist, Jestli se nám něco líbí nebo ne a podobně. Různé nápady v mysli se ventilují mluvením. V srdci není žádná myšlenka. Srdce proto stále trvá, nemění se, nemá žádné nápady. Proto může správně hovořit. Skutečná přednáška jde také do srdce. Myšlení, mluvení, naslouchání to je všechno ego. Skrze vaše mluvení vstupují vaše nápady ihned do mysli vašich posluchačů. Takže posluchač přijímá vaše nápady a návrhy. Ale to není skutečnost. Když mluvíte, nemluvíte skutečnost. Pak někdo jiný slyší vaše rady nebo vaší řeč, ale on tomu správně nerozumí, protože to nevychází ze zkušenosti Já, z prožitku Já. Mluvení je jenom přidávání nějakých nápadů. Ale to není skutečná řeč. Tohle mluvení je jenom dočasná záležitost a nic trvale neřeší. Nemluvit a být zticha. Když se mysl nehýbe, to je to Ticho. Pokud nevznikají myšlenky, to je to Ticho. Nejvyšší Ticho je Bytí. Žádné myšlenky, žádné mluvení. Zbývá tam jenom to božské Já. Nejvyšší Ticho neustále hovoří od Srdce k Srdci. To Ticho nám neustále pomáhá I se vznikem myšlenek a s mluvením. Není potřeba naše věci naplňovat skrze mluvení. Nemluvte zbytečně. Zbytečné mluvení je k ničemu. Pokud chcete mluvit, Musí v tom být něco dobrého pro ostatní. Hovořte klidně a s láskou. Ticho je lepší než mluvení. Nikomu neublíží, ani vám, ani nikomu jinému. Ramana Maharshi strávil spousty let bez mluvení. To Ticho je Božské Já. To Já je všude. Pokud jste neustále v Tichu, Pak vaše božské Já se všude rozšiřuje a pomáhá ostatním. Proto Ramana Maharshi byl neustále v Tichu. Svým Tichem přitahoval celý svět. To je skutečná mluva. Lidé se za Ramanou Maharishim sjížděli z celého světa, Ale většinou vůbec nepromluvil, jenom byl v Tichu. Protože On byl jenom božské Já. Jeden člověk se ho zeptal: „Proč nemluvíš?“ „Není třeba mluvit, protože nejdřív vyvstane ego, potom vyvstanou myšlenky a těmi myšlenkami mluvíme.“ Proto mluvení nevede o opravdovému řešení,k trvalé spáse. Myšlenka také není žádným řešením, Protože myšlenky vznikají z ega, protože ego nezná božské Já. Ego samotné je iluzorní. Takže mluvení je k ničemu Ticho je nejvyšší moc, Takže ego, myšlenky i mysl z něj vycházejí. Jenom Ticho pomáhá ostatním, aby nalezli klid a vnitřní mír a štěstí. A to je trvalé řešení, trvalá spása. Nějaké radění ostatním, učení a mluvení nejsou nic trvalého. Buďte v tichu! Potom ve vás povstane obrovská síla. Potom ta síla sama bude hovořit, pracovat a jednat. A všude bude jenom štěstí a klid. Božské já vládne tomuto vesmíru skrze Ticho. Ticho, to znamená: buďte v tom Já. Mějte neustále plnou pozornost. Nedovolte mysli provádět její aktivity. Odstraňte činnost mysli! Pak to Já bude vše provádět dokonalým způsobem. Ponořte se do Srdce bez jediné myšlenky. Najděte uvnitř sebe to Ticho. Najděte toho, kdo to Ticho pozoruje a chyťte toho pozorovatele. Chcete-li plné Ticho . . . Uvnitř je pozorovatel. Ten pozorovatel je ten hlavní problém. Ten pozorovatel ruší náš klid. Zničte toho pozorovatele! Pozorujte pozorovatele s plným klidem, bez dalších myšlenek. Ten klid je síla Já. Když tam nejsou žádné jiné myšlenky, pak ten klid zničí toho pozorovatele naprosto přímo. Přímo znamená, že v té chvíli musí být v nás jenom ten pozorovatel a to Já a žádné jiné myšlenky. Pak je to přímý boj mezi egem a božským Já. Toho pozorovatele zničíte klidem a bez jiných myšlenek. Pokud zničíte toho pozorovatele, pak tam nebude pozorovatel světa. Když zničíte pozorovatele, nebude tam pozorovatel vašeho těla, nebude tam pozorovatel a tedy ani pozorování. Pak i to vidění bude skrze Já. To je ta nejvyšší moc Já to je to nejvyšší Vědomí. Takže tělo, mysl i svět, ty tři zmizí. A to je svoboda. A to je Osvobození. To je Spása, to je Osvícení to je Samota, to je ten Bůh. Žádná smrt, žádná změna, žádný pozorovatel, Žádná scénka, žádné zážitky, žádná skvělost, Žádné zázraky, žádná zrození, žádná smrt. Na svět jsme přišli proto, abychom poznali zkušenost Já. Všechny ostatní věci, všechny ostatní záležitosti jsou jenom iluzorní. Každá naše práce, každá naše myšlenka musí vést k realizaci Já. Všechny řeky tečou do oceánu. Když řeky vstupují do toho moře, tak ztrácejí svá jména a své podoby. Když se smísí s oceánem, už ty řeky nejsou. Božské Já je oceán. Všechny myšlenky povstávají z ega. To ego vychází z Já Když své ego zničíte, Pak všechny myšlenky se smísí s Já. Pak nebudou už mít jméno, nebudou vznikat. Pak je tam jenom oceán božského Já a žádné myšlenky. To Ticho vám pomáhá. Ticho je přirozený stav. Ono nepřichází z vašeho úsilí, To ticho prostě je. Jakýkoli zážitek přijde a zase odejde, ale to ticho není zážitek mysli. Jakýkoli vjem přichází do mysli a zase mizí. Tohle není prožitek mysli a proto to trvá déle. Dlouhodobé prožitky nejsou z mysli, jsou naším přirozeným stavem. Říkali jsme si o dotazování po Já, už čtrnáct dní. Tělo neříká o sobě: „Já jsem tělo.“ Svět nikdy neříká: „Já jsem svět.“ Ani vaše smysly zrak, sluch, čich, hmat, chuť, nikdy neřeknou: „Já jsem zrak.“ Nebo „Já jsem sluch.“ Kdo říká: „Tohle je svět.“ Já říkám: „Tohle je svět.“ Svět sám neříká: „Já jsem svět.“ Vy říkáte: „Tohle je svět.“ Já říkám. Co to je to já? Tělo neříká: „Já jsem tělo.“ Kdo to říká? Já . V hlubokém spánku není žádné já, Není tam ani tohle já, ani tělo, Nejsem tam a není tam ani svět. Já jsem to tělo a já jsem ten svět. Svět nemá žádný problém, ani vaše tělo ne. Svět nemá žádné problémy A vaše tělo také nemá žádné problémy. Takže ve světě žádný problém není, ani ve vašem těle ne. Ten problém je tohle falešné já. Každý člověk se snaží řešit problémy myšlením. Myšlenky se mění a vy myslíte, že jejich řešením je mysl. Ale je tam pořád to falešné já. Nesprávné já vytváří problémy v těle i ve světě. A my tedy přemýšlíme o těle a o světě a ne o tom nesprávném já. Ve světě, ani v těle, ani v božském Já není žádný problém. Božské Já je pořád stejné. Falešné já je připoutané k tělu, falešné já je připoutané ke světu. Takže, ten problém je ta připoutanost. V hlubokém spánku není žádná připoutanost. Odstraňte připoutanost k tělu a ke světu svým úsilím. Připoutanost je jenom kvůli falešnému já. Máte-li klid, pak nejste připoutáni k tělu, ani ke světu. Myšlenky tam jsou. Ale nejste k nim připoutáni. Pokud je tam falešné já – okamžitě připoutanost. Takže vždycky, když jste k něčemu připoutáni, je to proto, že je tam falešné já. Když nejste připoutáni k ničenu, je tam klid, nebo božské Já. Každý zná zážitek Já, ale neví, že je to božské Já. Štěstí, radost, láska, naplnění – – to jsou projevy božského Já. Ale my tyhle zážitky okamžitě zase ztrácíme, takže nerozumíme plně tomu božskému Já. Ono je v nás pořád, neustále pracuje. Nikdy nepřichází, ani neodchází. Vnitřní klid je to Já. Za tím klidem nic není. Vnitřní klid je božské Já. Přemýšlejte sami o tom klidu. Ten klid je sám o sobě, nepřichází díky vaší mysli nebo díky vašemu úsilí. To jenom mizí naše mysl a naše úsilí a nejsme připoutáni k myšlenkám. Takže naše nepřipoutanost k myšlenkám a nepřítomnost úsilí – – tím získáváme klid. K realizaci Já nepotřebujeme ani žádné myšlenky, ani žádné úsilí. Musíme být nepřipoutaní. Nepřipoutanost k mysli a egu. Ta nepřipoutanost je ve vnitřním klidu přirozená. Pokud přemýšlíme o svém těle a o světě, pak není šance ty myšlenky odstranit. Takže buďte v klidu. Není třeba nějak mysl odstraňovat. Řešením všech našich životních problémů a problémů s myslí je vnitřní klid. Vždycky je tedy důležité rozšiřovat ten vnitřní klid. Na to rozšíření vnitřního klidu není třeba nějaké činnosti nebo nějakých myšlenek nebo nějaké práce, protože vnitřní klid je náš přirozený stav. To jenom vaše nápady a myšlenky neustále překrývají ten vnitřní klid. Je lehké, dosáhnout vnitřního klidu, pokud přestaneme přemýšlet o svém těle. Pokud pomyslíte na své tělo, svůj klid okamžitě ztratíte. Tělo je jenom nástroj mysli. Mysl je nástroj ega. Ego je nástroj božského Já. To všechno se vyřeší vnitřním klidem. Vnitřním klidem se vyřeší i smrt. Pokud máme klid nezávisle na těle, působí obrovskou silou. Každou práci pak děláme s plnou silou. S vnitřním klidem je velmi snadné dělat jakoukoli práci radostně a neunavíte se při ní, protože to pracuje duchovní síla. Když máte klid, není třeba se modlit. Není třeba nějakého Boha, když máte vnitřní klid. Není třeba mít nějakého Guru, když máte vnitřní klid. Guru a Bůh vám dávají ten klid. Guru a Bůh nemají žádnou podobu ani jméno. Ten vnitřní klid, to je Guru a Bůh. Ten vnitřní klid je Guru. Ten vnitřní klid je Bůh. Ten vnitřní klid je božské Já. Ten klid je božské Já. V tom vnitřním klidu nevytvářejte žádné myšlenky. Okamžitě je pozorujte. Pokud vznikne, ihned se pokuste tu myšlenku odstranit, Protože ta myšlenka překrývá váš klid. Pokud jí odstraníte, pak ten klid pořád trvá. Myšlenky jsou dočasné překrytí. Pokud máte plnou pozornost, pak vaše mysl to Já nepřekrývá. Pokud se zapomenete, Tak okamžitě vám mysl překryje váš klid, vaše Já. Do té chvíle, než budete mít nepřetržitou zkušenost vnitřního klidu, musíte se pořád snažit. Potom, co odstraníte svojí mysl, je to velmi přirozené a není třeba vyvíjet dalšího úsilí. Na ten vnitřní klid není potřeba mít nějaké zkušenosti, nějaké zážitky. Žádné tělesné zážitky pro ten klid nejsou třeba. Ten klid je uvnitř vás. Na ten klid nepotřebujete tělo. Svět vám klid nemůže poskytnout, tak ani svět nepotřebujete ke klidu. Mysl vám nikdy klid neposkytne, tak mysl také nepotřebujete ke klidu. Rozšiřujte neustále svůj klid, pak vám dojde, že jste Bůh. Mysl nikdy neví, že jste Bůh, protože mysl je iluzorní. Jenom ve vnitřním klidu a míru víme, že já jsem To, já jsem Bůh. Ale plné vědomí Božství není ani ego, ani mysl. Nemáme myšlenku, nemáme paměť, nepřemýšlíme již dvě hodiny. Myšlenky plynou, aniž by zanechávaly jakoukoli vzpomínku. . . Uvnitř nás máme požehnání, proto nevnímáme čas. . .