Albigenští a katolická inkvizice

Albigenští (kataři) představují proud křesťanského gnosticismu, který se objevil v průběhu 11. a 12. století v jihozápadní Francii. Smutnou pravdou o tomto vlivném náboženském hnutí je, že se o něm ví spíše kvůli krutému zásahu katolické církve, křížové výpravě proti albigenským ve 13. století, než díky jeho rozkvětu a nekonvenčním křesťanským myšlenkám. Zdá se, že jedním z hlavních témat albigenské ideologie byl dualismus, který čerpal z manichejského pojetí dobra a zla ve světě. Dualismus chápali albigenští tak, že smysly vnímaný svět, ve kterém žijeme, stvořila ďábelská, démonická síla čili demiurg a že lidé musí protrpět řadu reinkarnací na Zemi, než se osvobodí a budou moci dlít v neustálé přítomnosti milujícího Boha. Ačkoli albigenští uctívali Ježíše jako učitele a průvodce duchovním životem, rozlišovali mezi Bohem demiurgem ze Starého zákona – zosobněným v Jahvovi – a milujícím Bohem, Ježíšovým otcem, který se objevuje v Novém zákoně. Někteří současní vědci se vyjádřili že víra albigenských v reinkarnaci je posouvá blíže k názorům pythagorejců a dokonce k buddhismu než ke křesťanství. Dalšími hlavními principy životního stylu albigenských bylo vegetariánství a vyhýbání se křesťanským sňatkům, které pokládali nejen za kacířské, nýbrž za škodící životu – je špatné rodit děti do padlého světa, a proto je to třeba odmítnout. V praxi však byla albigenským nutnost rozmnožování jasná – aby došly vysvobození i budoucí duše. I když u albigenských existoval kněžský stav – byli tu kněží a kněžky, parfaits a parfaites, tzv. dokonalí, kteří žili v celibátu – nebylo jeho úkolem prostředkovat mezi Bohem a člověkem jako v případě kněží katolických. Jakožto gnostikové albigenští učili, že přímý kontakt s Bohem je přístupný každému a úkolem kněží je usnadňovat tuto zkušenost, a ne být mostem mezi tímto a oním světem. Parfaits a parfaites získali své tituly podstoupením obřadu zvaného consolamentum, ústředního a jediného obřadu, který albigenští uznávali za součást své víry. Obdržet consolamentum v rozkvětu života znamenalo, že účastník se zaslíbil životu bez požívání masa, v naprosté sexuální čistotě a s pravidelnými půsty. Ačkoli to možná zní jako depresivní recept asketů, jsou tací, komu tento slib spíše připomíná životní zásady indických jogínů. Opravdu, když se parfaits setkali tváří v tvář s hněvem katolické inkvizice a byli upalováni, mnozí prý šli do plamenů dobrovolně a zdálo se, že necítí žádnou bolest. Je také pravda, že existovali „obyčejní“ albigenští, kteří uzavřeli dohodu (convenanza), že obdrží consolamentum (požehnání) na smrtelné posteli – pokládali to za svou duchovní potřebu.

O životě albigenských toho tolik víme částečně také zásluhou pečlivosti, s jakou svatá inkvizice uchovávala přísně vedené písemné záznamy. Když papež Inocenc III. Vyhlásil křížovou výpravu proti rostoucímu katarskému kacířství, nemohl tušit, že o více než sedm set let později bude jiný papež žádat o odpuštění za jeho činy. Inkvizice zaznamenala jak příbuzenské svazky a vazby těch, kdo vytrvali v této víře, tak tresty jež na ně byly uvaleny. Je známkou vlivu hnutí ve své době, že katolická církev cítila potřebu vymazat albigenské tak silně. Nejenže jeho liberální nádech dualismu vytvářel hrozbu vedoucímu postavení katolické církve v duchovním životě; ke všemu se z Languedoku (doslova „langue d´Occitane“ – okcitánská řeč, okcitánština) šířilo kulturní hnutí trubadúrů. Trubadúři znalí poezie umění a hudby představovali součást rytířství, které spojovalo představy o duchovní a lidské lásce. Když křižácká výprava potlačila albigenské, zahnala do ilegality také trubadúry. Někteří badatelé jsou přesvědčeni, že hnutí trubadúrů znamenalo ranou renesanci a že činy katolické církve zpozdily onen nový rozkvět, který se později objeví v Itálii. Ať je pravda jakákoli, zdá se, že tento proud gnosticismu nebyl nikdy zcela vyhlazen. Rodí se stále znovu v různých dobách a jeho dualismus bude v nějaké formě vždy součástí evropské duchovní tradice. [/justify] „…duše mužů a žen jsou stejné a bez rozdílu, celý rozdíl mezi mužem a ženou spočívá jen v jejich těle, jež učinil Satan.“ …Vilém Belibasta, příslušník hnutí katarů v inkvizičním protokolu David Douglas – Ztracené kulty a tajemná náboženství