Kříž života

Je prastarý symbol života na Zemi. Dnes mu říkáte dualita. Vertikální rameno energie člověka zušlechťuje, zjemňuje, čistí k vyšším vibracím energie. Proto říkáme, že vede k Bohu, skutečné Lásce. Dole je člověk – zvíře, nahoře člověk – bůh. Znázorňuje symbolicky tisíciletý vývoj lidské duše a ducha od hrubých, hmotných vibrací k vysokofrekvenční velejemné energii. Přes toto rameno nás Bůh čistí, jím jsme spojeni s naším Vesmírem a bytostmi, které v něm žijí. Zároveň jsme však pevně ukotveni na Zemi, s ní spojeni a její energie nám živí hmotné tělo. Rozpor mezi dolní a horní částí ramena vytváří tlak, napětí, utrpení člověka a tím ho nutí k duchovní cestě, neboli zjemňování svých energií. To probíhá tzv. Čištěním, což není nic jiného než odstraňování hrází, přehrad a dalších zábran volnému toku energií našeho těla a jeho spojení se Zemí a Vesmírem. „Chce-li do nás Bůh vstoupit, musí nás vyčistit!“

Tisíce let může lidská bytost procházet tímto procesem, až dospěje do „nebe“. Tuto cestu také můžeme nazvat cestou lásky. Je individuální, jedinečná pro každého člověka. Lze si na ní pomáhat, ale nelze ji jít skupinově, přes společenství. Protože je to cesta plná utrpení, bolestí, odříkání (čištění), Bůh dovolil, aby po ní mohli jít společně i dvojice bytostí. Proto někteří mohou vytvořit „duchovní manželství“ a jít po cestě vertikálního ramene společně po tisíce let. Musí však plnit podmínku, která říká, že „chtějí-li jít duchovní cestou dva, musí být jedno“. To je možné vysvětlit spojením energií plus a mínus a vytvořit ze dvou plus a mínus jedno plus a mínus. Když se muž se ženou spojuje třeba milováním, spojují se čtyři kruhy energií (dvě + a dvě-) a oba se cítí šťastni, že milují, mají lásku apod. Málokdo si však uvědomuje, že to jde jen dočasně, často na malou chvíli, i když to může trvat celý život. To duchovně vyspělé bytosti pochopily už dávno, a tak se domluvily mezi sebou a jistými obřady se spojily na celá tisíciletí. Během nich dokázaly žít spolu tak, že právě vytvořily společné energie, jedno tělo, jedna duše. A tak mohly jít po cestě vertikálního ramene spolu. Pomáhaly si, trpěly spolu, učily se a čistily oba společně. Jejich spolupráce trvala i v období mezi dvěma životy. Je pochopitelné, že dobře znaly dualitu a její pravidla na Zemi. Dobrovolně, vědomě se rozhodli, že ji podstoupí a budou muset zaplatit, neboli vyrovnat obě polarity + -. (zákon rovnováhy, vyrovnání). Věděli totiž, že obětování, dobrovolné, svobodné, může jejich cestu urychlit. Horizontální rameno symbolizuje rovinu hmoty, hrubé, nízké vibrace, které vytvářejí tělo a spoluutvářejí i lidskou psychiku.

V náboženském pojetí představuje ďábla, lákadla a pokušení hmoty. Proč lidská duše musí podstoupit cestu do tak hrubých vibrací? Ten hlavní úkol zní jednoduše – poznat sebe a dojít na Zemi k vědomému poznání Jednoty. Cesta dlouhá tisíce let vede od nevědomé Jednoty, dá se to přirovnat ke stádu, k mravencům apod., kteří mají kolektivní inteligenci, vědomí a jedinec není schopen žít sám. Není si ani vědom své jedinečné existence. Je pevnou součástí celku, jednotně myslí a jedná. Na Zemi bytost poznává sebe, uvědomuje si své Já a svou jedinečnost a učí se žít i sám. Poznává sám sebe, rozvíjí se jako jedinečná, svébytná existence tak dlouho, dokud nepozná dokonale a úplně své já – neboli ego a nenajde své Já, neboli svého boha. Základní proces, který to umožňuje, je dualita, která vytváří svými protiklady, rozpory, nepochopení, bolesti, utrpení a nutí tak jedince, aby se vyvíjel, měnil, prožíval následky svého myšlení a jednání a utrpením, které si při tom vytváří, dospěl k poznání duchovní jednoty všeho. K vědomému poznání svého místa a úkolu ve světě Lásky, Boha, Vesmíru. A tak paradoxně všechna lákadla a pokušení hmoty, která nabízí plno radostí, prožitků, slastí, vášní apod. nakonec dovedou každého k cestě zvané duchovní. Tak dlouho se lidé pohybují po horizontální rovině kříže života, až dospěje jejich utrpení k pochopení bezmocnosti a pomíjivosti všeho, co tato rovina vyvolává, takové míry, že dokáží najít a jít cestou po vertikálním rameni kříže k Lásce, Bohu. A tam po vyčištění utrpení pomalu končí, bytost se vrací do vědomé Jednoty. Je to dokonalý systém, tak jak je dokonalý život na Zemi, tak jak je dokonalá Láska, Bůh. A bytost pokračuje dál na své nekonečné cestě, učí se žít ve vědomé Jednotě a podílí se vědomě tvůrčím způsobem na kosmickém plánu Života.