Můžeš si sebe sama představovat jako nesmírný inteligentní oceán živé síly

PCH: Můžeš si sebe sama představovat jako nesmírný inteligentní oceán živé síly, který ze sebe vypouští chapadla dočasných „bytostí“, která se navzájem laskají a rdousí.

Snaž se zapomenout na bytostného „sebe sama“. Sebeuvědomění – tedy rozvzpomenutí se na vlastní neomezenou, absolutní existenci – začíná paradoxně „sebezapomenutím“. To jest postupným zeslabováním touhy zabývat se svojí „osobní“ bytostí.

Může ti pomoci soustředit se na „druhé“. Na jiná chapadla, která z tebe vyrůstají. Nepovažuj je za „oddělené bytosti“. Považuj je doslova za sebe sama. Silná touha zkvalitnit existenci „ostatních“ může být dobrou pomůckou pro toho, kdo se rozhodl odložit svoji falešnou identitu. Pro toho, kdo se rozhodl rovzpomenout se na to, čím doopravdy je.

Co doopravdy jsi? Jen tohle je nutné pochopit. Jen tohle je nutné poznat. To, zda se nacházíš ve stavu sebe­‑zapomenutí, poznáš dobře podle toho, že si myslíš, že „něco potřebuješ“. To, co jsi, nepotřebuje nic. Pokud po něčem toužíš – ať je to cokoliv – nejsi probuzený. Nacházíš se ve stavu, v němž si neuvědomuješ, co jsi.

Jako absolutní bytí, které zapomnělo, čím je, toužíš přijímat. JAKO ABSOLUTNÍ BYTÍ JSI ZDROJEM VŠEHO – HOJNOSTI, LÁSKY, ÚPLNÉHO VĚDĚNÍ, VESMÍRU.

Domníváš se, že je zde nějaká „vnější realita“, s níž potřebuješ navazovat „vztahy“.

JEDINÝ SKUTEČNÝ VZTAH KTERÝ MŮŽEŠ VYTVOŘIT, JE ALE VZTAH S TEBOU SAMÝM
Pokud je tvůj vztah k sobě „čistý“ a „přímý“, pak nemůžeš potřebovat vůbec nic. Máš doslova „všechno“. A ani toto „všechno“ vlastně nepotřebuješ. Prostě jsi. Jsi bytí. Jsi něco naprosto nevyjádřitelného a neomezitelného.

Za to, že pochopíte, co jste, vůbec nic „nedostanete“. Jste jednoduše mysl, která, pokud se rozhodne, vyřeší sama v sobě „lidskou otázku“. Jste mysl, která se může zbavit svých iluzí – iluzí „dostávání“ a „braní“.

Jako mysl nepotřebujete nic kromě sebe sama.

Zdroj:

Petr Chobot – oficiální FB skupina

https://www.petrchobot.com