Proč muž a žena vytváří vztah, v kterém nedokáží žít spolu ani bez sebe

Je to jednoduché – protože to potřebují pro svůj vzájemný vývoj – dali k tomu souhlas před početím. Je to jeden z mnoha způsobů, jak žít spolu, milovat se a zároveň si vyvolávat vzájemné utrpení, které jim nedovolí být spolu trvale šťastni a někdy dost tvrdě je to nutí řešit problémy, pracovat na vztahu a sobě. Velké utrpení, kterým to často vrcholí, pak může vyvolat vývojový skok nahoru, k lepší změně života, nebo také skok dolů, zhoršení. Pak následuje opakování, znovu totéž a nejen v jednom životě. Tak dlouho, dokud svůj vztah nevyčistí a nedokáží žít spolu naplno v dobrém i zlém. Nejde ze vztahu odejít, dokud stojíš „jednou nohou“ uvnitř a „druhou“ venku. Jestliže chceš vztah vyřešit, musíš se nejdříve postavit „oběma nohama“ neboli naplno do vztahu a pak teprve můžeš svobodně a bez zbytečného utrpení buď zůstat nebo odejít.

Pokud odejdeš, nenosíš vztah v sobě – rozvod srdce. Proč lidé v některých vztazích nedokáží být naplno – „oběma nohama“? Často jediný důvod je nevědomý strach – a pak vědomé představy, iluze, emoce a pocity, které nás často utvrzují, že máme „pravdu“ my a ne ten druhý. Toho, čeho se bojíme, je více než dost – rozchodu, smrti, nevěry … a každý z nás musí být tvrdě upřímný vůči sobě – největší strach z toho, jak to zvládnu, co to se mnou může udělat, přežiji to ve zdraví nebo skončím v blázinci či ještě hůře… A právě proto jsme připraveni k útěku, vykročeni jednou nohou ven ze vztahu. Stejně to nepomáhá. Trpíme o to víc a hlavně mnohem déle. Postavit se „oběma nohama“ do vztahu znamená přijmout naplno všechna rizika, nejistoty, bolesti, strachy, bolavé zkušenosti z minulých vztahů, včas řešit nastálé problémy – krize vztahu přicházejí každých sedm let – a pevně věřit, že to zvládneme, že dokážeme odpustit i největší ublížení a poděkovat za vše, protože to slouží k našemu růstu. Vždy je možnost najít terapeuta, psychologa, který jako emocionálně nezúčastněný, může najít i vhodná řešení. Když vám nabídnu nádhernou cizokrajnou kytku bez návodu k pěstování, zaručeně ji umoříte, totéž platí o každém vztahu. Každá partnerská krize má vždy dva konce – zvládneme ji a půjdeme spolu dál, nebo nezvládneme, a pak budeme pokračovat příště, třeba v další existenci. Stejně před tím není úniku. Kdo si myslí, že si najde jiného a bude to lepší, ten se těžce mýlí. Své nevyřešené strachy vneseme i do dalšího vztahu a znovu si vše zopakujeme. Tak dlouho, dokud nám nedojde, že to jde i jinak. Tak čeho se bát?